Páteční noc...

13. března 2010 v 21:03 | Manrique de Lara |  (ne)všední dny
Poslední zimní noc,nebo první jarní ?
Čas se táhne jako had po orosené trávě
Slyšet je jen vlak , který se tu prohnal
Jeho zvuk se táhne v šumění větru
Kam zmizeli ptáci z korun stromů ?

Touláme se ulicemi
S dětskou naivitou
Naše ruce jsou chladné
Předáváme si mezi sebou tu ničitelku duší
Zhluboka se smějeme tomu jak zápasíme se světem
Vzpomínáme,sníme a to nás činní silnějšími.
Kde jsme se poprvé potkali?
Je to už dávno
A teď jako bratři se protloukáme rákosím na břehu
Šlapeme v bahně a kameny nám řežou chodidla
A takhle se probíjíme už nějaký ten rok
Chladné , nekonečné zimy a jejich dlouhé dny kdy vás obloha tlačí k zemi.
Tak krátké letní noci,kdy daleko od civilizace pozorujeme hvězdnou oblohu
A víme že musí přijít něco velkého z té tmy.
Všechno se dokola opakuje
Svět bez začátku a bez konce….

Na rohu….svítí,skrz okno a kouř jsou vidět obličeje lidí
Baví se ,pláčou, utíkají před světem,sami před sebou,nebo před ničím.
Mám to místo rád.
Prožil jsem tam hezké chvíle.

A tak sedíme a doufáme že nám uteče čas
Chci otevřít venkovní dveře a vstoupit do letního podvečera
Rudá obloha a žlutává pole,která mě volají k běhu…

Usínám v těch představách
Piji jednu kávu za druhou
A prosím ji o pomoc
Krabička cigaret se rozplynula v dým,který se mi rozlévá v krvi
Už to není poezie….

Půlnoční tma nás pohlcuje a my jsme jiní….
Vše plyne ……

A tak i tenhle den končí jako každý jiný
Ráno vás vzbudí neznámý….víte že jste nikam neutekly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama